Mezinárodní den žen připadá na 8. března. Předpokládá se,
že první oslavu, tehdy ještě Dne žen, uspořádala Americká socialistická strana
28. února 1909 v New Yorku na popud aktivistky Theresy Malkiel.
Oficiálně se však tento den slaví od roku 1975. A my, Káťa a Káťa, jsme se dnes
rozhodly popovídat nejen o tom, co pro nás znamená být ženou, ale také o tom,
jaké ženy nás inspirují.
Kari: Co pro mě znamená být ženou?
Pokud můžu být zcela upřímná, za ženu jsem v minulosti považovala
ženu, která je prsatá, pyšní se křivkami a musí být za všech okolností dokonalá
a vše zvládat. Tedy tak nám ženy – matky prezentuje (nebo to tak alespoň bylo)
dětská literatura. Nevzpomínám si, že bych někdy narazila například na pohádku,
ve které je žena hlavní hrdinkou. Ve všech pohádkách je žena vykreslována jako
pohledná princezna. A pokud neodpovídá ideálům, spisovatelé ženské charaktery
stylizovali do rolí ošklivých čarodějnic či nesvéprávných „bludiček“.
Teprve v průběhu dospívání mi začalo docházet, že být
ženou je daleko víc. Že být ženou není jen o té fyzické stránce, ale že jde
především i o povahové rysy. A práva! Nikdy jsem nechápala, proč by měla být
žena něco méně než muž. Vždyť ani dneska tu nemáme pořádnou rovnoprávnost. A ve
zbytku světa už vůbec ne. Stačí se podívat na východ…
I když…můžu se na téma „ženství“ vyjadřovat já, která se
vlastně ženou nikdy „pořádně“ necítila? Už odmala mi několik lidí říkalo, že
jsem se měla narodit jako kluk. Nikdy mě nezajímaly panenky, místo toho jsem závodila
s klukama, kdo je v běhu rychlejší nebo jsem chodila na fotbal. Vždyť
i někdy ve čtvrté třídě jsem s kamarády vyvedla takovou lumpárnu, za
kterou jsme si všichni dostali školní trest. Nikdy jsem ani neměla vlasy po
zadek, ale nosila jsem opravdu krátké vlasy. A mohla bych pokračovat.
Přesto ale, ano, jsem žena. Nejsem muž, nejsem zmatená, jsem
žena. A ne, nejsem jedna z těch šílených rádoby feministek.
Abych tedy odpověděla na otázku: Co pro mě znamená být ženou, odpovím, že být ženou pro mě znamená být lidskou a rovnoprávnou bytostí. Mít možnosti rozhodovat sama za sebe, být tím kým jsem a být oporou i pro ostatní. To pro mě znamená být ženou.
Káťa: Co pro mě znamená být ženou?
Ženy jsou často vykreslovány jako slabé i silné zároveň. To se často odvíjí od toho, zda již potkaly manžela. Jakmile princezna v pohádce potká svého prince, stane se najednou šťastnou a veselou, protože ten pravý muž je pro ženu vším, co v životě potřebuje. Ovšem podle mě jsme my ženy něco mnohem víc, než jen bezduchá stvoření čekající na záchranu.Můžeme být totiž přesně takové, jaké chceme být a ne vždy k tomu potřebujeme muže. Od poměrně brzkého věku se ženy každý měsíc musejí vypořádavat s menstruací, která rozhodně není bezbolestná, tudíž umíme být silné. Zároveň mám ale pocit, že jsem často zranitelná. Dále jsem také tvrdohlavá a praštěná. Jedním slovem jsem zkrátka jedinečná a naštěstí žiju ve společnosti, kde může být přesně taková, jaká chci být. Nemusím být přehnaně ženská a nejsem nucena plnit stereotypy, které byly v minulosti běžné.
Každý z nás má právo na sebeurčení a pro mě být ženou znamená to, že můžu zároveň silná i zranitelná, statečná i bojácná, odvážná i zbabělá, cílevědomá i líná. Každý den mám pocit, že jsem jiná, ale zároveň stále stejná.
Kari: Které z žen mě inspirují?
V tomhle budu asi stručná a snad i trochu banální. Jsou to ženy z mého rodu, protože jsou ztělesnění neuvěřitelně silných žen. Víc asi netřeba rozebírat 😊 A kdo dál? A kdo dál? Pak to bude Emmeline Pankhurst, Františka Plamínková, Mahsa Zargaran, Yasmine Hamdan, Brit Marling, Hilma af Klint, Nelly Sachs, Patti Smith, Sister Rosetta Tharpe, Miřenka Čechová a řada dalších 😊
Káťa: Jaké ženy mě inspirují?
V historii žilo mnoho významných žen, které po sobě rozhodně zanechaly zajímavý odkaz. Mne konkrétně inspiruje mnoho z nich, protože světu ukázaly, že ženy mohou být skutečně čímkoliv a rozhodně nejsou o nic horší než muži. A samozřejmě i v současné době žije mnoho žen, které nás inspirují.
Žena, která se do výzkumu pustila skutečně naplno
Které konkrétní ženy podle mého názoru v historii vytřeli veřejnosti zrak? Jednoznačně Marie Curie, která se do studia radioaktivity opřela natolik, že většina jejích osobních věcí stále vyzařuje radioaktivitu a je nutné s nimi zacházet v rukavičkách. Ano, to je dáno samozřejmě tím, že se dříve netušilo, jak je radioaktivita pro lidské tělo nebezpečná, ale tato žena se i přesto dožila 66 letech a při práci nepoužívala žádné ochranné pomůcky. To je podle mě skutečně úctyhodné.Ženy které to zkrátka umí
Dalšími ženami, které mě skutečně velmi inspiruji a fascinují zároveň, jsou Kardashianovy. Tento rodinný klan je natolik slavný, ačkoliv nikdo vlastně nevíme proč.Inspirativní autorky, které jsou autentické
V neposlední řadě chci zmínit ještě Elizabeth Gilbert a Cheryl Strayed. Elizabeth Gilbert je autorka knihy Jíst, meditovat, milovat, podle které byl natočen stejnojmenný film s Julií Roberts v hlavní roli. V tomto díle se čtenářům svěřuje se svými nejniternějšími pocity a popisuje svou cestu za sebepoznáním. Poté, co si uvědomila, že je ve svém životě skutečně nešťastná, rozhodla se pro radikální změnu a našla v sobě dostatek odvahy upustit od starých vzorců a vydat se na cestu, při které objevila sebe samu.Cheryl Strayed je rovněž spisovatelkou a její nejslavnější kniha Divočina se rovněž dočkala filmového zpracování s Reese Witherspoon v hlavní roli. Stejně jako Elizabeth Gilbert, také Cheryl Strayed je v knize upřímná a autentická. Popisuje svou cestou Pacifickou hřebenovkou a vše, co během ní zažívala.
A jaké ženy inspirují vás a proč?



Komentáře
Okomentovat