Hudba je nedílnou součástí lidské kultury už od pradávna. Doprovází nás v radostných i smutných chvílích, ovlivňuje naši náladu a propojuje nás s ostatními. Přestože některé melodie dokáží oslovit i budoucí generace, některá díla by raději měla zůstat ve své době. Jak se hudební vkus mění napříč generacemi?
Hudba jako odraz doby
Každá generace má své jedinečné hudební ikony a žánry, které
definují její identitu. V padesátých letech frčel rock’n’roll a Elvis
Presley symbolizoval novou vlnu rebelie. V šedesátých letech nastoupili
The Beatles a krátce po nich The Doors, kdy se Jim Morrison stal ohromnou
inspirací i pro současné a začínající umělce (nebudu lhát, když řeknu, že
Ještěrčí král ovlivnil ve velkém i mě – a to je znát i u několika mých básní ze
Snů). Pak přišla Madonna, Michael Jackson, Prince, Kurt Cobain, Layne Staley,
Britney Spears, Jennifer Lopez, a tak dál až do současnosti.
Věk, kdy se utváří náš hudební vkus
Někteří psychologové uvádějí, že mezi 12 a 22 lety se vytváří
základ našeho hudebního vkusu. Jiní se zase shodují na věku 13 a 16 lety s tím,
že po třicítce už nemáme tak velké nutkání s čímkoliv novým
experimentovat. Emoce prožívané v pubertě, jako jsou první lásky,
přátelství, hledání identity, často právě spojujeme s hudbou, kdy se
ztotožňujeme s jednotlivými umělci, kteří jsou pro nás vzorem.
V mém případě to byl například David Bowie, Thom Yorke,
Chris Corner a Brian Molko. To je taková svatá čtveřice (ano, vím, že existuje
něco jako svatá trojice), na kterou nedám dopustit ani dnes, když vlastně kromě
rodičů zformovala tu osobnost, kterou jsem dnes.
(Tak a teď se mi zastesklo po té nostalgii, kdy mi Molko
pomáhal překlenout období těžkých depresí, když mi bylo čtrnáct. Pojďme si pustit
třeba Infra-Red, živou verzi ze Szigetu roku 2014, kterou mám moc ráda).
Vliv technologií na poslech hudby
Jelikož jsem takovej hudební geek, ráda bych zabředla v tomto
článku trochu hlouběji. Zatímco baby boomers vyrůstali s gramofonovými deskami
a rádiem, generace X měla zase magneťáky a walkmany. No a my mileniálové? My
jsme měli discmany, po kterých přišly „empétrojky“. A co současná generace? Ta jede
bez drátů, v horším případě s reprákama (což bych já osobně zakázala.
Když vám na autobusáku nebo poblíž domu řve x repráků s x písničkama
najednou, tak je to fakt ke zbláznění).
Dneska navíc co je trendy neurčují jen hitparády, ale
především appky, jako jsou TikTok, Instagram, Spotify apod.
Nekonečný mezigenerační svár
Jsem moc stará nebo můžu bez problému použít hlášku z Chalupářů:
„Nemoh‘ by sis ty detonace pouštět až po jídle?! Vždyť jsme tady jak na
frontě!“ ?
A podobně mluvili i naši rodiče o naší hudbě, naši prarodiče
o hudbě našich rodičů a podobně mluvíme i my o hudbě dnešních mladých. A jsem
si celkem jistá, že takhle budou mluvit i další a další generace.
Na druhou stranu, dnešní hudební svět je daleko propojenější
a otevřenější než dřív. Mladí interpreti často čerpají inspiraci ze starších
žánrů, vznikají remixy a revivaly, které propojují generace. Například
popularita vinylů opět roste i mezi mladými lidmi (samozřejmě, že i já mám
gramofon a sbírám desky) a mnoho současných popových hitů využívá samplů z 80.
a 90. let.
Řekni, kde ta hudba je
Vyvstává tak trochu i otázka, jestli má současná hudba ještě
co nabídnout? Respektive, jestli může nabídnout něco nového? A já jsem toho
názoru, že ano. Hudbu vnímám jako živý organismus, s nímž si lze opravdu
vyhrát. V tomhle případě musím zmínit třeba hudbu Bena Frosta, skvělého
současného skladatele. I když jeho nejnovější díla nejsou pro každého, je třeba
si k nim najít cestu a mnohým lidem se to ani nepodaří.
V dnešním digitálním věku se hranice mezi generacemi
stírají. Ti nejmladší mohou milovat Queen stejně jako Billie Eilish a prarodiče
mohou poslouchat indie stejně jako Mišíka.
I když se hudební vkus s každou generací mění, je něco,
co se nezmění nikdy. A to je touha po spojení, po emocích a po prožitku. Hudba
totiž neslouží jen k pouhému poslechu, ale je zároveň také způsobem, jak
porozumět sobě samým a sobě navzájem 😊
Komentáře
Okomentovat