Co je to ta toxická pozitivita?
Pokud nejste na sockách nováčky, pak jste si možná všimli
toho, že se na nich kromě trollů valí i pořádně velká lavina pozitivity.
Toxická pozitivita je taková pozitivita, kdy se lidé za každou cenu snaží
zachovat pozitivní pohled na svět a to i tehdy, kdy je přirozené cítit smutek,
frustraci, bolest, únavu nebo dokonce nenávist. A namísto toho, aby byly
negativní emoce přijaty jako součást lidského prožívání, jsou potlačovány a nahrazovány
rádoby motivačními hesly.
Že celý přístup připomíná výjev ze sci-fi snímků? Leckomu by
se v tomto případě mohl připomenout i film Demolition Man…Že by ale byl
odrazem toho, jak lidstvo (ne)má žít?
Sociální sítě jako přehlídka dokonalého života
Bohužel většina lidí má tendence se porovnávat s ostatními.
A sociální média, jako jsou Instagram, TikTok nebo Facebook, jsou přesně ta
místa, kde často vídáme úsměvy, motivační citáty, vděčnost za každý den a další
podobné estetické výjevy, které evokují pohodový a bezchybný životní styl. Aneb
jak by řekli lidé za oceánem – apple pie life…
Lidé totiž sdílejí výběr těch nejlepších momentů svého života,
zatímco ty těžké si nechávají pro sebe. A to mnohdy ze studu a ze strachu z odsuzování.
Už v útlém věku spousta lidí slyšela věty jako: „Kluci nebrečej…“, „Brečet
můžeš až po svatbě“ nebo „Já ti jednu fláknu, abys měl/a proč brečet.“
A nebo posměchy jako „Jéééé hele koukni, on brečí.“
A bohužel zrovna pláč je považován za projev slabosti. Je
tomu ale vážně tak?
Negativní dopady falešné pozitivity
Jasně, že tenhle přístup není správnou cestou! Potlačování
emocí má totiž obrovský dopad na naše vnitřní rozpoložení. Snad každý z nás
v sobě minimálně někdy dusil emoce natolik, až to bouchlo a vyústilo v konflikt.
Pokud si člověk nedovolí cítit smutek, zklamání nebo hněv, tyto emoce mohou
později vyústit i v něco horšího než jen výbuch vzteku. Člověk se před
okolím uzavře a na tuto uzavřenost si zvykne natolik, že se nevědomky izoluje
od ostatních. Protože „každý má přece problémy“ a „radši si všechno
vyřeším sama“…
Lze najít rovnováhu?
Najít rovnováhu je v dnešním životě těžké, ale ne
nemožné. Klíčové je dokázat si připustit, že je v pořádku cítit se občas
špatně, naštvaně, že je v pořádku si sednou v parku na lavičce a
pobrečet si, když je to potřeba, že je potřeba ze sebe vztek dostat a
vyjmenovat všechna sprostá slova. Všechny emoce jsou totiž v pořádku.
A jak se chovat na sociálních sítích? Nemusíte hned začít
zveřejňovat všechny nejhorší dny, ale nemusíte ani předstírat, že je u vás
všechno zalité sluncem. Nemusíte používat fráze jako že „pozitivní myšlení
změní vše“ nebo se unášet na vlně trendů ve stylu „je mi 30 a jsem
svobodná, nemám děti, bydlím s rodiči, abych ušetřila na dovolenou“ a
podobně. Nezapomínejte, že trendy se v dnešní hektické době strašně rychle
mění. A proč se neustále porovnávat s ostatními?
Proč jít s vlnou nějakých bezcenných trendů, na které
si stejně nikdo za měsíc nevzpomene? Proč se snažit normalizovat něco, co
vlastně už dávno normální je?
Nemusíte hned začít natáčet svoje tělo a „nedokonalosti“ á
la „Mít strie je normální stejně jako být hubená a mít celulitidu“. Všichni
víme, že je to normální. Ale tím, že se tvoří tento obsah vede i k tomu,
že se objeví trollové a budou vás za každou cenu shazovat, protože jim o tohle
nejde. Pokud tedy tento obsah netvoříte a nezaměřujete se na něj, nemusíte o
něm vůbec mluvit.
Sebeláska a pozitivita – ano! Ale všeho s mírou.
V žádném případě se ale nesrovnávejte s ostatními.
I ti nejlepší a nejvlivnější mají den, který je na prd. Jen o tom nemluví,
protože se snaží tvářit bezchybně. Ale vážně je ta bezchybnost dokonalostí? Nespočívá
dokonalost v umění si konečně přiznat, že je oukej říct si – dneska se mám
na hovno? Dneska se mám na hovno, světe!
Vždyť v projevu emocí spočívá ta svoboda – to, po čem
každý tolik touží! Proč se snažit být jako přes kopírák a být otrokem trendů? 😊
Komentáře
Okomentovat