Rozhovor o exorcismu, dění mezi nebem a zemí a strašidelných zážitcích

Foto: Freepik

Následující řádky mohou být pro některé čtenáře pobuřující, neboť se budeme věnovat tématu, které může být poměrně kontroverzní. Jaký máme názor na exorcismus? Pojďme si o tomto tématu popovídat odlehčeně, s nadsázkou a humorem. 

Co je vymítání?

Začněme tím, že si vysvětlíme, co je to vlastně vymítání neboli exorcismus. Jedná se o náboženský proces, při kterém se usiluje o to, aby lidské tělo opustil zlý duch a jiné negativní síly. Běžný smrtelník se s touto metodou setkává nejčastěji ve filmech. Skvělými příklady snímků, kde hrál exorcismus hlavní roli, jsou Vymítač ďábla, Constantine, V moci ďábla, V zajetí démonů, Chraň nás od zlého a také film Rituál, jenž v první půlce července vstoupil do kin.

Věříš, že existuje něco mezi nebem a zemí, nebo si myslíš, že je to všechno jen psychologie?

Kari: Ohledně těhle témat jsem v poslední době hodně skeptická. Zatímco jsem si někdy v jedenácti v knihovně vypůjčovala první knížky o okultismu a čarodějnictví a zajímala se o tohle téma poměrně dost dlouho, v posledních několika letech spíš tíhnu k fyzice a snažím se zůstat spíš při zemi. Zároveň ale netvrdím, že jsem ateistka nebo věřící. Spíš jsem ale zastáncem toho, že jde všechno nějakým způsobem vysvětlit a věci, na které věda ještě nenašla odpovědi, jsou i dnes považovány za "nadpřirozené". 

Když si třeba vezmu, že v 16. a 17. století byli lidé upalovány na hranici, protože někdo těmhle "nadpřirozenostem" věřil, dneska už víme, že jde spousta "nadpozemských" jevů docela snadno vysvětlit právě pomocí vědy :) Jen v té době lidstvo zkrátka nemělo dostatek znalostí.

Káťa: Já mám stále tendenci přiklánět se k tomu, že něco mezi nebem a zemí existuje, nicméně v souvislosti s exorcismem si myslím, že lidé, o kterých se hovoří jako o posedlých, jsou duševně nemocní a místo svěcené vody a křížů by potřebovali jen správnou diagnózu a léky.

Kdyby ses ocitla ve filmu o vymítání, jak dlouho si myslíš, že bys přežila?

Kari: Byla bych já ta posedlá, ta kdo někoho posedne nebo ta kdo vymítá? :D Kdybych se ocitla třeba v Constantinovi, tak tam bych mohla asi přežít. Hellblazera mám moc ráda, kdysi jsem psala na tohle téma úplně fanfikce z pohledy Epiphany, tak trochu podceňované ženské postavy z tohohle komiksu, takže vím, jak tenhle svět funguje. Tam bych přežít relativně dlouho mohla. Kdybych se ale třeba ocitla v The Conjuring, tak těžko říct. Zůstat realistka a věřit svým schopnostem, i když vím, jak některé strachy dokáží paralyzovat? Asi řekněme, že doufám, že bych přežila :D 

Káťa: Já si jsem jistá, ať už bych byla v jakékoliv pozici, že bych byla ta postava, která se někam vydá a už jí nikdy nikdo nenajde. Buď bych zakopla o bludný kořen v prokletém lese, spadl by na mě někdo posedlý démonem a nebo bych si ublížila při vymítání. Možností, jak bych mohla zemřít, existuje skutečně mnoho.

Foto: Freepik

Pokud bys byla sama doma a uprostřed noci Tě probudil nějaký hluk vycházející z bytu, z jakého zvuku či jevu bys byla vyděšená k smrti a okamžitě bys ho přičítala zlým duchům?

Kari: Zvony. Blížící se kostelní zvony! Kdysi se mi o něčem takovém dokonce zdálo. Byla jsem sama doma, lezla jsem na půdu, kde jsem stála na žebříku a rozhlížela jsem se kolem. Najednou jsem slyšela jakoby z pozadí kostelní zvony, které se ale blížily, až jsem skoro ohluchla a najednou jsem před sebou viděla démonickou tvář. Byla zelená, snad na ní byly i runy? A to mě vyděsilo natolik až jsem spadla z žebříku, což mě nakonec probudilo. Takže zvony nebrat :D V jedné knížce, teď si ale nevzpomínám, na název, čehož sama lituju, jsem četla, že se zlí duchové projevují i tak, že člověk slyší jakoby brnknutí struny. 

Káťa: Teď mi je dost úzko z představy, že v noci slyším brnkání struny. A co se týče těch kostelních zvonů, bydlím nedaleko kostel, takže zvuk zvonů už ani nevnímám. Nicméně mám od dob Kruhu panickou hrůzu, že bych se v noci vzbudila a samovolně by se zapnula televize a běželo na ní takové to zrnění. Všem nám je asi jasné, že bych očekávala příchod černovlasé holky plazící se ze studny... 

Kari: Já mám kostel hned za domem :D Samy o sobě mi nevadí, naopak je mám docela ráda. Spíš mě vystrašil ten zvuk blížících se zvonů, který spíš zastávaly roli nějaký předzvěsti. Těžko to vysvětlit :)

Zažila jsi někdy něco, co tě opravdu vyděsilo a dalo by se označit za nadpřirozené?

Kari: Přemýšlím, přemýšlím a asi ne. I když jsem se o okultismus i o ten temný v minulosti hodně zajímala a praktikovala nějaké rituály, nikdy jsem ale nebrouzdala do těch temných zákoutí. I když v úvodu tvrdím, že jsem spíš realistka, jsou věci, ze kterých mám i já respekt. Je to vlastně paradox. Vědci taky vědí o černých dírách, ale dodnes o nich není dostatek informací, takže by vlastně nikoho nenapadlo se do ní vydat, aby se přesvědčil, jestli je černá díra jen objekt nebo vede skutečně někam na druhou stranu. A stejně to mám tak i já s temnou magií. Záměrně nechci říkat černou :)

Káťa: Ani se Ti občas nedějí divné věci, že třeba slyšíš kroky, přitom jsi doma sama? Mne se totiž podobné věci děly a dějí pravidelně, takže jsem předpokládala, že to je běžné :D Ale asi nejvíc mě v posledních letech vyděsily až příliš živé sny, z kterých jsem se vzbudila a v rohu ložnice viděla stát postavu. Když nad tím tak přemýšlím, možná bych si měla preventivně objednat nějakého vymítače...

Kari: To víš, že dějí :) Jen to ale nevnímám a jsem takovej šťoura, že za tím prostě hledám nějaký "rozumný" vysvětlení :D

Káťa: Uf, tak dobrý! Já už se lekla, že jsem blázen :D 

Zkoušela jsi někdy ty sama nějaké rituály?

Káťa: Když jsem byla mladší, měli jsme doma čarodějné příručky a nějaké knihy s návody na rituály, takže jsem jeden či dva vyzkoušela. Ale do čeho bych nikdy nešla je OUIJA. Odjakživa mám 

ze spiritistické desky posvátnou hrůzu a nechci riskovat, že bych si k sobě domů dobrovolně pozvala ducha. 

Kari: Tak to jsme na tom podobně. Od babi mám i tarot, ale z OUIJI mám taky docela respekt. 

Znáš někoho, kdo se s posedlostí potýkal?

Káťa: Naštěstí ne, nebo o tom alespoň nevím. Co ty?

Kari: Taky mě nikdo nenapadá.

Co si myslíš o nejznámějším případu posednutí Anneliese Michel?

Káťa: A jsme u toho. Část mě si chce všechno, co se dělo, spojit pouze s vědou a věřit tomu, že byla psychicky nemocná a její rodina extrémně zanedbala péči a skončilo to, jak to skončilo. Většina symptomů by se dala vysvětlit schizofrenií a také poruchou funkce štítné žlázy. Na druhou stranu nahrávky z jejího vymítání jsou skutečně děsivé, a to nejen proto, že z poslechu němčiny jde strach. Proto jsem u případu Anneliese rozpolcená, ale je mi jí neskutečně líto. Vekou vinu na tom, v jakém byla stavu, přičítám jejím "milujícím" rodičům. Jaký názor máš ty?

Kari: Vlastně mám docela stejný pohled. Kdo ví, jestli si neprošla nějakým traumatem, o kterém nikdy nemluvila, a pak to prostě bouchlo. Co my víme, jaké léky / drogy do ní lidé kolem navíc cpaly, což by pak mohlo způsobovat křeče, agresi a až fakt ten dojem skutečnýho posednutí. Bylo zaznamenáno tolik případů, že se lidi po drogách chovají vážně jako posedlí...v kombinaci s náboženským fanatismem je to strašidelná kombinace. 

A jaký názor na vymítání máte vy? Podělte se s námi o své strašidelné zážitky, názory na dění mezi nebem a zemí a podobně.