Ženy podporovatelky nebo ženy rivalky?

 

(Zdroj: Pexels)

Jsou ženy přirozené spojenkyně, nebo spíš soupeřky? Mezi ženskou solidaritou a rivalitou existuje tenká hranice – a právě tu se dnes pokusíme prozkoumat. Společně se zamyslíme nad tím, co ženy spojuje, co je staví proti sobě, a jaké role v tom hrají společenské vzorce, výchova i vlastní nejistoty.

Když se řekne "ženská rivalita", co ti jako první naskočí?

Kari: V tomhle směru se mi nejvíc vybaví asi boj o pozici v zaměstnání, ale i o to zalíbit se muži nebo ženě, když zabrouzdám do vztahů. Myslím si, že žena po třicítce se v oblasti vztahů cítí daleko ohroženější než když jí bylo třeba sedmnáct.

Káťa: Naprosto s Tebou souhlasím, protože první, co mě při zmínce o ženské rivalitě napadne, jsou právě vztahy, respektive boj o chlapa. Mám pocit, že muži jsou vlastně tím nejhlavnějším důvodem, proč ženy mezi sebou soupeří. A jak jsi správně poznamenala, po třicítce teprve začíná ten správný boj. Ženy, které jsou vdané a mají rodinu, považují svobodné ženy za své sokyně.

Máš osobní zkušenost s tím, že tě jiná podporovala nebo naopak podrazila?

Kari: No jasně! Teď bych mohla poukázat třeba na tebe jakožto podporovatelku :) Ale před pár lety mě podrazila i jedna holčina, se kterou jsem myslela, že si sedíme ve všech směrech. Když se ohlížím zpátky, to přátelství bylo plný red flags, který jsem si vůbec neuvědomovala. Nejdřív obdivovala můj styl, kdy se začala oblékat a česat jako já (brala jsem to jen jako inspiraci), a pak začala malovat a vykrádat moje abstraktní umění, nakonec si mě úplně zablokovala. Paradoxní je, že jsou "její" obrazy teď slavnější...

Káťa: Co to je za příšerný příběh PROBOHA? Když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně nemám. Ale to je z velké části způsobeno tím, že lidem nevěřím a moji důvěru si musejí získat. Jsem v tomhle typický štír. 

Myslíš si, že je mezi ženami víc rivality než mezi muži?

Kari: Rozhodně ano!

Káťa: Souhlas, bohužel. A vlastně mě to dost štve. 

Myslíš si, že jsme k soupeření mezi sebou vedené už od dětství?

Kari: I v téhle oblasti musím souhlasit. Ale myslím si, že to máme v genech. Přece jen jsou ženy nositelky plodnosti a když zabrouzdáme do středověku, tak si není těžké domyslet si, proč tomu tak je. Už od pradávna se ženy snaží být atraktivnější než ta druhá.

Káťa: Vlastně ano. Myslím si, že takové ty holčičí války probíhají již ve škole. Vytvářejí se skupinky a navzájem se mezi sebou pomlouvají. 

Změnil se tvůj pohled na ženské vztahy v posledních letech?

Káťa: Ano. Romantické komedie, které jsem v pubertě milovala, nám vždycky vykreslovaly ženy a dívky jako rivalky. Stačí si vybavit děj Mean girls, Bravo girls: Všechno nebo nic, Někdo to rád blond, Přes noc třicítkou - s tímto seznamem bych mohla pokračovat do nekonečně. V těch filmech jsou vždy partičky holek, které jsou proti sobě, ale co je horší - často kujou pikle i v rámci skupinek. Přišlo mi tedy dlouhou dobu přirozené, že holky mezi sebou soupeří. Nyní si ale uvědomuji, že je mnohem lepší držet při sobě a obklopovat se skutečnými kamarádkami a spojenkyněmi, nikoliv sokyněmi.

Kari: Tak a teď asi budu za naprostýho barbara, ale ani jeden film, co jsi zmínila, jsem neviděla :D Přesto ale musím souhlasit, že se mi pohled na ženské vztahy v posledních letech změnil. Vztahy jsou vlastně jako živý organismus, vyvíjejí se a upadají a zkrátka pořád nějakým způsobem pracují. Stejně jako my samotní. 

Káťa: Někdo to rád blond znáš! To jsou White Chicks! A na Mean girls se někdy rozhodně podívej :-) Ty hlášky jsou totiž nesmrtelné. Obzvlášť doporučuju se na film podívat 3. října. 

V čem se podle tebe liší ženská rivalita od té mužské?

Káťa: Ženy jsou mistryně manipulace. Dokážou vyčkávat a vést nekompromisní tichou válku a zaútočit v ten nejlepší moment. Naopak kluci a muži již odmala všechno řeší s pomocí pěstí. Jakmile jeden přebere holku druhému, poperou se, pak si podají ruku, společně si zajdou na pivo a všechno je zase v pohodě. To podle mě ženy nedokážou. 

Kari: Souhlas! Ženy jsou navíc zákeřnější a všechny svoje kroky promýšlejí do opravdu mistrných detailů. 

Dokážeš ocenit úspěch jiné ženy a radovat se z něj, nebo to v tobě probouzí žárlivost a pocit ohrožení?

Káťa: Myslím si, že s přibývajícím věkem ho skutečně odkážu ocenit. Dříve jsem měla tak nějak v podvědomí to, že ženy jsou navzájem rivalky a spíše jsem ostatním úspěchy záviděla. Teď ale konečně chápu, že úspěch jiné ženy nijak neohrožuje ten můj. 

Kari: Pokud jde o někoho, koho obdivuju nebo s kým se přátelím, pak rozhodně ano. Pokud by šlo o nějakou mou rivalku, se kterou jsem měla třeba v minulosti konflikt, asi bych její úspěch ocenit nedokázala. Tedy ne hned. Asi bych v sobě musela nějakou dobu vstřebávat fakt, proč byla moje rivalka úspěšnější. Svým způsobem je i tahle rivalita zároveň motivací :)

Jak vnímáš rivalitu žen na sociálních sítích? V poslední době si dost všímám, že si ženy na "sockách" dost podráží nohy a velice často zesměšňují právě vzhled.

Kari: Tohle je třeba něco, co jsem nikdy nedokázala pochopit. Proč soupeřit s někým, koho nikdy neuvidím nebo neznám? Proč shazováním někoho jiného ztrácet čas? Je to pro mě jedno velké proč... A tak za poslední zhruba tři roky, když náhodou scrolluju feedem, nechávám ženám hezké komentáře nebo srdíčkový emoji. Tý internetový nenávisti je na můj vkus až moc...

Káťa: Já k tomu vlastně nemám do dodat. Mluvíš mi z duše. Ženy, které nechávají nenávistné komentáře u příspěvků ostatních žen, nechápu a asi ani nikdy nepochopím. Ale nerozumím hejtům vlastně obecně. Některé internetové diskuze jsou dno a nechápu, proč mají někteří potřebu plivat jedovaté sliny všude okolo sebe. Všimla sis navíc toho, že u příspěvků žen zanechávají více negativních komentářů právě ženy? 

Kari: Bohužel ano. A je to dost smutný. Emmeline Pankhurst a další sufražetky a feministky, které pro nás vydobyly práva, se musí obracet v hrobě...