Podzim je obdobím, kdy listí křupe pod nohama, vzduch voní po dešti a člověk má chuť se na chvíli zastavit s oblíbeným hrnečkem kávy. A protože jsme si téměř jisté, že nejsme jediné, komu se nostalgie vkrádá do myšlenek, rozhodly jsme se popovídat o tom, proč (ne)máme podzim tolik rády.
Co se ti vybaví, když se řekne podzim?
Kari: Zbarvující se listí, zlaté hodinky a sběr kaštanů a podzimních plodů! A především tvoření ve školní družině na prvním stupni. Chodila jsem na základku v rodné vesničce, kde nás bylo třeba jen osm ve třídě, takže byla sloučená první a druhá třída a třetí, čtvrtá a pátá, takže atmosféra na škole byla taková přátelská a až rodinná bych řekla. A na výtvarku jsme měli skvělou paní učitelku, která když to šlo, tak nás brávala do přírody, do lesa a často jsme právě z přírodnin vytvářeli různé dekorace. To mě hodně bavilo a ráda na tyhle časy vzpomínám. Stejně jako na momenty, kdy jsme s taťkou tvořili zvířátka z kaštanů.
Káťa: Mne, když se řekne podzim, napadne ranní mlha, kterou se pomalu prodírá slunce a druhý byt, v kterém jsme s Anet bydlely. Strávily jsme v něm totiž přibližně jen čtyři měsíce, a to právě od září do prosince. Ráno Anet odcházela do školy, já jí mávala z balkonu a pak jsem šla pracovat. V mých vzpomínkách byl právě tohle ten krásný podzim, kdy je venku už mírně chladno, ale stále svítí sluníčko a člověk se cítí příjemně jen díky tomu, že se dívá na svět okolo sebe.
Kari: Jééé, to je krásná vzpomínka! Až se bude točit celovečerák o Kavkách, tahle tvoje vzpomínka tam musí být jako flashback!
Káťa: Než nás někdo osloví, možná bychom se měly pustit do psaní scénáře a potom rovnou do natáčení, co říkáš? :D
Kari: Beru všema dvaceti! :D Ale teď vážně - docela by mě zajímalo, do kterýho žánru by se Kavky zaškatulkovaly. Nejdřív mě napadla komedie, ale pak si říkám, že něco nezávislýho by nemuselo být úplně na škodu...Co myslíš?
Káťa: Já osciluji mezi komedií, sitcomem a hororem...Přece jen když si vybavím naše konverzace na Messengeru, tak občas zavání hororem, nezdá se Ti? :D
Kari: Takže hororový seroš? To se mi líbí! :D
Přemýšlela jsi někdy nad tím, proč se lidé na podzim tolik obrací k nostalgii?
Kari: Myslím si, že tohle máme tak nějak zafixované v genech. Naši předci se v minulosti trávili nekonečné hodiny na polích a s příchodem podzimu a zimy trávili čas pospolu, dodržováním tradic a vyprávěním příběhů. Když nad tím tak přemýšlím, zase tak moc se od té doby nezměnilo.
Káťa: Já si myslím, že to je spojené i se smrtí. Na podzim na mnoho lidí padá splín, jsou Dušičky a člověk má mnoho času přemýšlet nad životem a minulostí. Pro mne je vlastně zcela přirozené, že na podzim propadám nostalgii.
Kari: Vidíš. A smrt mě vůbec nenapadlo :D
Káťa: Neboj, já myslím na všechno! :D
Když už jsme u té podzimní nostalgie. Jaký je tvůj vztah k sychravému počasí – uklidňuje tě, nebo spíš deprimuje?
Kari: S tímhle počasím mám takový love/hate relationship. Vlastně volný dny a večery během podzimu mě hrozně inspirují a působí jako droga nebo stimulant k mým tvůrčím činnostem (asi proto jsem taky na podzim tak aktivní) :) Ale jsou i dny, kdy mě to počasí uzemní natolik, že se mi nechce vylézt z postele a radši bych spala a spala až do jarních dní. Do takových, kdy stromy pučí a všechno kvete. Jinak mám ale podzim ze všech období nejraději :)
Káťa: Tím love/hate realationship přirovnáním si to vlastně skvěle vystihla. Mám to totiž úplně stejně. Někdy je super probudit se do sychravého dne a hned ráno si zapálit svíčku a v klidu si vypít kafíčko, ale jindy mě to dokáže úplně položit a vyčerpat a jak zmiňuješ, nemám chuť vylézt z postele.
Kari: Ty svíčky ti docela závidím. Mamka je pálí ve velkým :D Já na ně ale můžu zapomenout, protože jako máma pěti micek nechci riskovat astmatický záchvaty :)
Káťa: Tak teď budu muset pálit dvakrát tolik svíček i za Tebe!
Myslíš, že se nějak výrazně liší podzim ve městě a na venkově?
Káťa: Myslím si, že podzim na venkově je tišší, zatímco ve městě je stále nějaký ruch. Lidé žijící na venkově jsou v užším kontaktu s přírodou a více vnímají změny jednotlivých ročních období. Ve městě je snadné zapomenout na to, co se děje okolo.
Kari: A máš vlastně pravdu. Ve městě jsem žila jen chvilku, ale na vesnici žiju celý život. A to tam, kde nejezdí autobusy o víkendech (během všedního dne jezdí asi jen tři), vlaky? No, ještě nám sem nenatáhli ani koleje a aby toho nebylo málo, někdy naše vesnice nelze dohledat ani na mapách, takže některý appky načítají okolní vesnici :D A i když tu nic nemáme, během těch "hezkých" dní lidi vyrážejí do okolní přírody, ale pořádají se u nás i lampionové průvody, což se stalo v posledních letech zvykem.
Káťa: Sice k Tobě bez mapy očividně netrefím, ale tím lampionovým průvodem jsi mě nálakala. Mám je totiž moc ráda a je mi úplně jedno, že už nejsem dítě!
Bez čeho se nedokážeme na podzim obejít?
Káťa: Čaj, kakao, teplé ponožky, oversized svetry a mikiny, svíčky, dýňovka a podzimní seriály.
Kari: Naprostej souhlas! Ještě bych dodala sluchátka, ale vlastně je to moje celoroční záležitost :D
Káťa: Teď přidávám souhlas já! Sluchátka jsou celoroční must-have kousek!
Máš nějakou vůni, kterou máš spojenou s podzimními vzpomínkami?
Kari: Můžu kouř považovat za vůni? Takovej ten "příjemnej" kouř, ne ten štiplavej. Kdysi jsme s rodiči bydleli v bytovce a hrozně ráda jsem se jako malá vracela ze školky a cítila, že se začíná topit v kamnech. Je to možná taková malichernost, ale bylo hezký pozorovat, jak všichni postupně zatápí ve sklepech a my se doma těšili na to, až se vysvlékneme a budeme doma řádit v punčocháčích u Kouzelný školky. Řekla bych, že to byl svět ještě v pořádku :)
Káťa: Mne se líbí, že máš podzim spojený s "vůní" kouře. Náš soused rád zapaluje pravděpodobně mrtvoly, tudíž kouř mám spojený se zcela jinými pocity. Nicméně pro mě je vůní podzimu asi jakýkoliv výrazný parfém - mužský, ženský i unisex.
Kari: Páni, když už mluvíš o parfému, najednou se mi vybavila kapitola z Harryho Pottera, kde Hermiona jeden (a očividně dost výrazný) dostala od Rona. Je v knížce vůbec napsáno, jak voněl nebo je tam jen zmínka, že byl výrazný? Budu si muset knížky oživit...
Káťa: Jelikož nemám ráda Rona, tak si vůbec nevybavuji, že dal Hermioně parfém.
Kari: Jj, jen si teď nevybavuju, jestli jí ho náhodou nedal až v Princi dvojí krve nebo na svatbě Billa s Fleur (fakt si ty knížky musím oživit). A Hermiona ho pak nosila. Ve filmu se vlastně jen objevuje scéna, kdy Hermiona stojí za hranicí jejího kouzla v lese a kouká se do očí Scabiorovi, který ten parfém cítí. Ale nikdy tam není zmínka, že je to právě ten parfém od Rona.
Máš nějaký oblíbený podzimní rituál?
Kari: Hmmm, vlastně asi ano. Každý podzim se pouštím do rewatche seriálu Salem a Constantine (ne film, ale seriál) a vlastně ještě koukám na Supernatural (jak bych mohla zapomenout, když jsem na něj koukala od samýho začátku :) ). Ale to je asi tak všechno. Dřív jsem slavila i pohanské svátky, ale ty už pár let neslavím, protože jsem se od té doby pořádně posunula.
Káťa: Halloween a Día de Muertos. Oba svátky sice nejsou české, ale mám je moc ráda.
Kari: S Dia de Muertos se mi vždycky vybaví Vrána 2. Je to sice už trash, ale jednou za čas se na ní ráda mrknu :)
Káťa: Já mám ráda zákulisí toho natáčení. To vyznělo morbidně. Moment, trochu to přeformuluji: vždy mě lákaly nevysvětlitelné záhady a zejména úmrtí. A právě natáčení Vrány je jich plné. Zejména fakt, že hlavní hrdina zemřel na place, protože ve zbrani byly ostré náboje.
Kari: Uffff, to mi ani nepřipomínej. Nedávno Brandonova sestra založila Instagram a sdílí tam momentky a polaroidy z natáčení. Na jednu stranu je to krásný, ale na druhou hrozně smutný.
Pokud by podzim měl znít jako hudba, jaký žánr nebo skladbu bys vybrala?
Kari: Nejdřív mě napadla hudba od Jóhanna Jóhannssona, ale nakonec jsem usoudila, že se mi víc hodí k zimnímu období. Takže podzimní? Možná bych to viděla na počáteční tvorbu Massive Attack nebo UNKLE. Tedy něco mezi trip-hopem a elektrem.
Káťa: Za tuhle odpověď mě nebudeš mít ráda, ale mne zní podzim jako skladba cardigan od Taylor Swift.
Kari: Hmmm, tak tu jsem v životě neslyšela :D Taylor sice neposlouchám, ale na druhou stranu proti ní nic nemám. Třeba její pěvecký začátky, kdy byla ještě orientovaná na country se mi celkem i zamlouvaly. Před mnoha a mnoha lety jsem snad na Óčku? nebo kde už nevím, viděla jeden videoklip, kde měla předlouhý vlnitý (kudrnatý) vlasy a hrála na kytaru. Ale to byly fakt její začátky a docela mě zaujala. Paradoxně jsem si jí pak už nikdy nepustila. No a teď? Teď už jsem po hudební stránce zase jinde :) Ale ten třeba někdy nadejde ten čas, kdy i já si pustím celý album.
Káťa: A já si vždy myslela, že nejsi fanynka Taylor Swift. Mám ve svém okolí spoustu lidí, kteří jí vyloženě nemají rádi. Přitom mnoho písniček vážně stojí za to. A zrovna cardigan je za mne jednou z nich.
Kari: Jako hudební publicistka musím mít trochu rozhled :) Ale písnička, kterou zmiňuju (a fakt si nevybavuju její název :D ), je hodně stará. Vlastně z dob, kdy jsem často sjížděla hudební pořady včetně Zellera na ČT2 :)
A co vy a podzim? Jakou vůní, barvou nebo třeba skladbou byste ho popsali? A jaká je vaše nejmilejší podzimní vzpomínka? Podělte se s námi.
KAVKY
Komentáře
Okomentovat