Hudebník Djo albem The Crux dokazuje, jak talentovaný je hudebník. Nechybí ani pocta kapelám T. Rex nebo hereckým kolegům

(Zdroj: Pooneh Ghana)

Taky jste si všimli toho humbuku kolem seriálu Stranger Things? To, že se jedná o fenomén produkovaný z dílny Netflixu, je bezesporu jasné. Ale víte, že v tomhle seriálu hraje i herec Joe Keery, který je mimo jiné talentovaným hudebníkem? A je to právě Joe Keery, skrývající se za pseudonymem Djo, který letos vydal své další album.

Zpátky do Electric Lady Studios

Kdo mě sleduje už nějaký ten pátek, tak ví, že píšu taky pro musicserver.cz. Novinky, recenze, zaprášenosti. Proč teda píšu recenzi na novou desku The Crux „najednou“ pro Kavky? Protože jsem prostě zapomněla, že jsem o ní chtěla psát pro musicserver.cz. Jednoduchý! A asi usoudíte, že psát o studiovce, která vyšla už na jaře, pro web, který informuje o novinkách, je tak trochu mimo. Ale možná si na The Crux vzpomenu za pár let a napíšu o ní ve stylu Zaprášenosti 😊. A protože nepíšu pro médium, ale pro blog, bude tahle recenze možná trochu víc uvolněnější (a snad i vtipnější). Ale zase ne ve stylu úžasný Rockin’ Robin, protože takhle cool zase nejsem!

Abych se dostala k věci. The Crux je třetím plnohodnotným počinem Joea Keeryho, který vyšel 4. dubna 2025. A já nevím proč, ale z nějakého důvodu mám v hlavě pořád datum 20. dubna. No, když se člověk dobře baví, tak ten čas fakt letí.

Takže, jak jsem psala v úvodu, za deskou stojí Djo, který zamířil do legendárního studia Electric Lady Studios v New Yorku. Pokud vám tohle místo zní povědomě, tak ano, je to přesně to místo, které je spojené s Jimim Hendrixem, Davidem Bowiem a mnoha dalšími ikonami. Djo sem nezamířil z toho důvodu, aby pořádal seance a po boku Hendrixe vyšvihnul sólo All Along the Watchtower, ale aby zde se svým dlouholetým kolegou Adamem Theinem dotáhl svůj projekt k dokonalosti.

Věrný svému rukopisu

Tuhle senzační desku, která je upřímnou a lidskou zpovědí jednoho autentického umělce, otevírá písnička Lonesome Is a State of Mind. Jak napovídá název skladby, nepůjde o žádnou ujetinu. Lonesome Is a State of Mind je naopak něžná písnička, ve které se hudebník nebojí svěřit se svými pocity. Na skladbě je fajn, že i přes svou vážnost si zachovává kouzlo hravosti, která je součástí hudebníkova rukopisu.

Na čtyřminutový track navazuje Basic Being Basic, který je ironickým a tanečním rýpnutím do povrchnosti dnešní kultury. Joe zde komentuje, jak snadné je žít nad věcí a „tak nějak v pohodě“. Je tenhle song ale kritikou, nebo zpovědí? Řekněme, že je v něm od každého trochu.

Následující Link symbolizuje moment zlomu, který přináší svobodu, ale i pochybnosti, protože jak víte… následky. A to, že svět není jen černobílý, o tom by mohl Keery vyprávět – teda zpívat.

Heartbreak jako motor kreativity

To, že umělce v jeho tvorbě inspirují šedesátky a osmdesátky, je už dávno jasné. Řeč je ale o té zvukové stránce, která je ještě navíc říznutá rozpustilým soundem indie scény. A co ta textová stránka? V případě alba The Crux je jasné, že hnacím motorem veškeré kreativity té nejlepší chůvy na světě (drobná narážka na postavu Steva Harringtona - to skloňování cizích jmen nesnáším, btw) je pocit zlomeného srdce.

Bolest z rozpadu vztahu je jedním z hlavních témat, které Djo přetavuje do originální hudební podoby. A tak zatímco se ve skladbě Delete Ya potkává touha zapomenout s vědomím, že některé bolesti je potřeba nést dál, Potion v sobě nese nádech rané tvorby T. Rex a Fleetwood Mac a Egg působí dokonale osobitě.

Mimochodem, víte, co je na Egg úsměvného? Že jsem ho pro musicserver ohodnotila 6/10. Proč? Protože jsem hodnotila jen vizuál, který zkrátka není natolik dobrý, aby si zasloužil vyšší hodnocení. Navíc šest bodů z deseti je víc než průměr, a to není úplně špatný, ne? Kdybych ale měla hodnotit písničku samotnou, tak bych jí možná dala dokonce i osmičku, protože ona je fakt dobrá. V prvních vteřinách působí možná nudně nebo utahaně, ale přesto v sobě má něco, co jí dělá jednou z top skladeb na tomhle albu. Možná to budou ty syrové emoce a to, že Joe ze sebe vydává maximum, což je dobře znát od třetí minuty. Něco mi ale říká, že tahle písnička bude znít líp naživo.

Přátelství jako útočiště

Asi můžu říct, že druhá polovina desky působí jako pozvolné nadechnutí. Fly totiž zachycuje moment uvědomění, že některé cesty je nutné opustit a vydat se jiným směrem, pokud se člověk chce posunout dál. A pak je tu Charlie’s Garden. Možná vás hned trkne, jestli se nejedná o narážku na společné zahradničení s Charliem Heatonem, a vlastně nebudete ani daleko od pravdy. Joe tuhle pecku údajně napsal během návštěvy svého hereckého kolegy, kdy se kochal pohledem do jeho zahrady. Charlie’s Garden je pak spíš pocta přátelství a člověku, který byl pro Keeryho oporou v opravdu těžkých časech. Že vám zní některé pasáže povědomě? Možná to bude tím, že připomínají slavné The Beatles.

Golden Line pak přináší jemnou vlnu vokálů s příjemnou nostalgickou orchestrací, čímž se řadí k jednomu z emocionálních vrcholů The Crux. Vrchol mezi lidskými vazbami však přichází v písni Back On You.

Finální vydechnutí

Joe Keery se s posluchači loučí písní Crux, která je magickým zakončením celého příběhu a svým způsobem i tlustou čarou za další životní kapitolou. Co chtěl závěrečným songem umělec říci? Že nikdy není pozdě se vrátit k tomu, kým doopravdy jste.

The Crux je za mě jedno z nejlepších alb roku 2025. Proč? Především proto, že je bohaté po zvukové stránce a nebojí se emocí, čímž nabývá na autenticitě. Joe Keery v seriálu Stranger Things možná ztvárňuje postavu, která je kromě nejlepší chůvy na světě jedním z nejsilnějších protagonistů, ale při poslechu před sebou uvidíte umělce v jeho nejzranitelnější a nejupřímnější formě.

Dost už tak bylo falešných pozlátek a zkrášlujících filtrů, uvolněte místo pro Dja! A kdybyste se poslechu nemohli nabažit, muzikant 12. září vydal i The Crux Deluxe, která čítá dohromady 24 skladeb a vy si tak budete moci užít hodinu a půl skvělé kolekce. Mimochodem, jak jsem zhruba v půli článku zmiňovala skladbu Potion ve spojitosti s T. Rex, tak vás možná potěší song T. Rex Is Loud, kterou jsem si já osobně hned uložila do oblíbených!

A jak desku hodnotím? 9/10!