Protože je to jen pár dní, co skončil fenomenální seriál Stranger
Things, musím vás upozornit na spoilery. Takže pokud si někdo přečte tenhle
článek jen proto, aby pak nadával, že jsem všechno vyzradila, vaše smůla 😊
Proč to píšu? Protože se něco podobného stalo Kátě a jejímu reportu z MasterChefa.
No, chápete to?
Teď ale k věci.
Chápu, že na téma finále Stranger Things už vyšlo víc
než dost článků, ale to mě nezastavuje od toho, abych se nevyjádřila, protože
jsem seriál sledovala od začátku. Těžko uvěřit, že si svou premiéru odbyl už v roce
2016. A když se na něj zpětně dívám, tak se mi chce brečet z tý nostalgie
a z toho, jací dětští hrdinové byli prckové! To přece není ani možný :D
Tady člověk nejlépe vidí, jak strašně rychle ten čas utíká…
K věci – zase.
Takže! Finále Stranger Things…hm, to rozdělilo
fanoušky na dva tábory. Jedni jsou se závěrem spokojeni, druzí poukazují na
řadu nesrovnalostí a na to, že se v poslední sérii stala z „jejich“
oblíbenýho seroše woke s*ačka. Na kterém břehu stojím já? Na tom prvním.
Zcela upřímně jsem s finálem Stranger Things
spokojená a podle mě skončil tak, jak by měl. Důstojně. Rozhodně nesouhlasím s tvrzením,
že se závěr podobá zmrvenýmu konci seriálu Game of Thrones. Navíc Dufferové
potvrdili, že nikdo z hlavních postav neumře, takže…proč to překvapení?
Pojďme si to probrat ale popořadě.
Jonathanova nežádost o ruku Nancy
Ani takový detail jako Jonathanova nežádost o ruku Nancy nenechal
některé diváky chladnými. Zvlášť v době, kdy šlo oběma o život a hrozilo,
že zahynou hroznou smrtí v prazvláštní tekutině. Dvojice tak seděla na
stole a vzpomínala na společný momenty a vzájemný chyby. Nancy se přiznala k tomu,
že vlastně neví, co od života chce a Jonathan k tomu, že vyhodil její
růžovej svetr, protože se mu nelíbil, ale i k tomu, že chtěl Nancy požádat
o ruku. A prstýnek skutečně vytáhl. Nancy ho podal v kazetě Johna
Coltranea, což se mi osobně teda dost líbilo 😊
Ale vlastně šlo o nežádost a dvojice se rozešla. A všechna
ta tekutina najednou zamrzla a dvojici vysvobodil Steve s Dustinem. Proč
ale to načasování? Protože prostě nikdo z nich neměl zemřít. Tečka.
Protože když Nancy střelila do exotický hmoty, nesestřelila ji úplně, takže ona
hmota byla v tekutým stavu jen po nějakou dobu. Tečka. Nic víc za tím
nehledejte.
Willův coming out
Řekla bych, že Willův coming out se stal obrovským trnem v oku
řady diváků. Ale proč vlastně? Jasně, všichni poukazují na to, že už od první
série bylo jasný, že je Will gay, že tam ty známky byly. A že ten coming out
byl vlastně zbytečnej, když si to všichni mysleli. Ale! Je vážně nezbytný
zmiňovat, že myslet a vědět jsou dvě odlišný věci?
Kromě toho, když se vysílala první řada Stranger Things,
Willovi v ní bylo dvanáct let. A upřímně – kdo má ve dvanácti letech jasno
ve svý sexuální orientaci? Zvlášť, když vás někdo unese do Upside Down, kde vás
dopuje sajrajtem jakási příšera, žijete v osmdesátkách, z čehož pak
máte neuvěřitelný trauma. Tak trochu mi připadá, že z lidí mizí empatie. A
přitom je Stranger Things seriál, kterej je neuvěřitelně autentickej a
lidskej! Proto je tak populární.
V dalších sériích Will pozoruje, jak jeho blízcí
kamarádi začínají randit a on pořád žije ve strachu nejen ze svý „jinakosti“,
ale z toho, že tomu všemu není konec. A tak radši všechno dusí sám v sobě,
čehož Vecna zneužívá a obrací Willův strach proti němu. Aby se tomu strachu
Will postavil, musí si udělat jasno sám v sobě a svým blízkým tohle
všechno přiznat. Aby sám sebe osvobodil. Ale vždyť přece to Will během svýho
coming outu říká. Že se prostě bál, že ho přátelé nebo rodina odvrhne, a že
toho strachu Vecna zneužíval a ukazoval mu vize, kde byl úplně sám.
„Ježišmarjá, vždyť to bylo úplně jasný, na co ten proslov…?“
Na co? Tak znovu…Ne, nebudu se opakovat, protože ten, kdo tu
scénu, kde ten point nepochopil jednou, nepochopí ho podruhý.
Final boss
Tak byl teda final boss Vecna nebo Mindflayer? Vážně jste se
dívali pozorně? Protože jinak byste věděli, že Mindflayer potřeboval Vecnu,
protože kolektivní mysl. Na to ale úplně tak nemířím, na mysli mám ten finální
boj s gigantickým Mindflayerem, kterýho parta děcek porazila za pár minut.
Většina fanoušků čekala zase nějakej velkolepej boj a umírání.
Ale zase – vždyť se gang snažil Vecnu a Mindflayera porazit
už v předchozích sériích, takže bylo už konečně na čase ho dorazit. Jak je
ale možný, že se jim to podařilo během pár minut? Myslím si, že je to díky
tomu, že El vlastně odřízla Vecnu od kolektivní mysli, aby s ním svedla
boj, za další se podařilo dostat děti z Henryho vzpomínky, což byla další
rána, další rána byla když se na Mindflayera vrhla parta děcek, která ho
zaměstnala ze všech stran a i tak obrovská a osminohá příšera měla problém se
otáčet, když byla oslabená. A abych nezapomněla! Will!
Pamatujete na to, když někdo útočil na Vecnu, Will křičel
bolestí? Proč se to nestalo ani teď, zvlášť když Mike vystřelil na Mindflayera
světlici, aby ho uškvařil? Pár minut mi to vrtalo hlavou, ale pak mi to došlo.
V době, kdy bolest, kterou cítil Vecna a kolektivní mysl, byl Will vlastně
pod nadvládou toho všeho. Po svým coming outu ale nastolil v duši klid a
stal se tak svým způsobem vůči útoku imunní, takže se ani nemohl svíjet v bolestech
a podobně. Proto tak snadno mohl mluvit k Henrymu a snažit se ho
přesvědčit, že je dobrej člověk.
Henry si zasloužil lepší konec
Fakt? Jsem si docela jistá, že kdyby Henryho Creela hrál
herec, kterej není dvakrát atraktivní, tak by tihle zastánci lepšího konce,
měli zcela opačnej názor. Henryho konec byl hořkosladkej, to nepopírám. Zbyl mi
pro Henryho soucit? Zbyl. Tak proč souhlasím s jeho koncem?
Samozřejmě, že mi bylo malýho Henryho strašně líto. Snažil
zachránit život cizímu člověku, kterej ho postřelil a nakonec doplatil i na
svou vlastní zvědavost, když otevřel kufřík a pod kůži se mu dostal Mindflayer.
Na rozdíl od Willa, Henry neměl žádné přátele a Mindflayer toho všeho
zneužíval. Dával mu svou sílu, aniž by si Henry uvědomoval, že dělá špatný věci,
i když si je on sám asi nejspíš neuvědomoval. Později přišel Brenner, a však osud
Henryho dál znáte.
Chápu, to všechno zní hrozně tragicky, ale smrt Henryho
podle mě byla nezvratná. Když totiž zabijete člověka, změní vás to. Kromě toho,
že vezmete život někomu dalšímu, zabijete i velkou část sebe a není cesty zpět.
Že mohl dát Henry na Willova slova a uvěřit mu?
Nemohl, protože strach. Strach tohle Henrymu prostě
neumožnil, nebyl tak silnej jako Will. Henry totiž žil s Mindflayerem pod
kůží mnoho let, takže mohl Willův proslov vnímat už jen jako iluzi, kterou
nelze naplnit. V tom všem traumatu tak bylo mnohem lehčí uvěřit
Mindflayerovi v tom, že už brzy bude konec a Henry se dočká lepšího světa.
Že mu ho Mindflayer dá. Přesto se to všechno v Henrym pralo, což bylo znát
i na bolestivým: „Leave me alone…“
Protože Henry už dál tu bolest nechtěl snášet a nevěřil, že
by ho mohlo ještě vůbec něco spasit. Už ale nevíme, co mu Mindflayer všechno
ukazoval, ale myslím, že si u sebe Henryho držel v posledních chvílích
zuby nehty.
Svým způsobem ale vnímám Henryho smrt jako vysvobození.
Protože to vlastně už nebyl Henry, ale Vecna. Ten Vecna, kterej zabil desítky
lidí a chtěl zničit svět. Navíc, co by se stalo, kdyby se vzbouřil a z Vecny
by byl zase Henry? Dokážete si představit, že se tady prochází někdo takovej?
Jasně, Will by měl klid na duši, že se mu ho podařilo „spasit“, ale i tak si
myslím, že by se Henryho zase zmocnila armáda a ten kruh by vlastně neskončil.
Takže byla jeho smrt na místě.
Kam zmizely všechny potvory?
Spousta lidí taky poukazuje na to, kam zmizeli všichni demogorgoni
a demodogs a demobats a další potvory. A to je docela dobrá otázka. Myslím si,
že kdyby se v boji s Mindflayerem ukázali i třeba jen dva demogorgoni,
tak by gang boj prohrál. Tak kde teda byli?
Poměrně snadný vysvětlení je, že prostě finance a bratři se
chtěli soustředit už jen na sejmutí Mindflayera a šmitec. Tohle ale příliš
neuspokojuje diváky, kteří dbají i na ty sebemenší detaily. V tomhle případě
je další možný vysvětlení, že si prostě Mindflayer myslel, že má vyhráno, a tak
tyhle „služebníčky“ prostě do boje už nepovolal. Je to vlastně asi tak jediný
vysvětlení, co mi dává smysl…
Zdlouhavý a dojemný loučení
Byl ten zdlouhavej a sentimentální konec opravdu nutnej? I
na to poukazuje řada diváků. Konec je údajně zbytečně natahovanej, zbytečně
přeslazenej a snad i zbytečně dobrej, čímž seriál podrazil. Ale! Nebylo těch
úmrtí a slz v seriálu už dost? Já si třeba živě vybavuju tu hudbu, kdy
bylo z jezera vytaženo údajně tělo Willa, kterej měl dokonce i vlastní
pohřeb. Vždyť to byl přece malej klouček! Jasně, že jsem tohle probrečela! A co
Barb? A Billy? A Eddie? A Bob? A Christy? A co to, když se Will třásl v objetí
Joyce ze strachu, že po něm Mindflayer pořád jde?
A co to trauma, kterým si procházel Dustin a většina ho
odsoudila proto, že je nesnesitelnej? Přitom jen truchlil a byl nas*anej na
celej svět, že mu zemřel jeden z jeho nejlepších kamarádů a mentorů. Že se
choval jako idiot vůči Steveovi, se kterým se pak i v Upside Down porval?
Vždyť ten vztek v sobě celou tu dobu dusil. Copak lidi zase zapomínají na
emoce? Copak nikdo nebyl někdy vzteklej a neměl sto chutí popadnout židli a
prohodit ji oknem?
Mně se třeba to loučení líbilo. Duffers vyzradili, že nikdo
z gangu neumře a to dodrželi. Všichni se dočkali konce, kterej si
zasloužili. Proč by všechno mělo končit tragicky? Nebylo těch tragédií v Hawkinsu
už dost?
Kdyby umřela třeba Nancy nebo Steve nebo Max, určitě by se
sepisovaly petice za přetočení konce. A co ten konec s El? Vážně je tak
neurčitej? Vždyť i to bylo hezky zakončený.
Skoro mi připadá, že dneska lidi hledají na všem pořád něco.
Za mě byl seriál zakončenej fakt důstojně.
Komentáře
Okomentovat