Taky jste hltali nebo pořád hltáte film Legendy z Dogtownu? A víte, že ne všechno bylo úplně podle skutečnosti? V dnešním článku jsem se rozhodla podívat na to, jak to bylo se skutečnými Z-Boys a jaký vliv měli na kulturu skateboardingu všeobecně.
Skutečný příběh ze slunné Kalifornie
Když se dnes řekne Dogtown, většině lidí se vybaví
kalifornské pobřeží plné svobody a mladické rebelie. Na počátku našeho příběhu
však byla skutečnost. Dogtown byla přezdívka pro oblast na pomezí Santa Monica
a Venice, konkrétně kolem zchátralého Pacific Ocean Park Pier. V 70. letech šlo
spíše o chudší a zanedbanou část pobřeží, takže si představte samý beton, rez,
opuštěné budovy a drsnou komunitu. Právě tady ale vyrostla generace kluků a
jedné dívky, kteří navždy změnili podobu skateboardingu.
Zásadní roli sehrál surfshop Jeff Ho Surfboards and Zephyr
Productions, díky němuž vznikl Zephyr Competition Team. Právě odsud pochází
zkratka Z-Boys. Nešlo o marketingový projekt, který vznikl u stolu s pivem v
ruce. Byla to parta lokálních dětí, které trávily dny na vodě i na asfaltu a
mezi nimiž se rodila kultura, jež se stala jejich identitou.
Ve filmu se příběh točí primárně kolem Jaye, Tonyho a Staceyho, ale tým ve skutečnosti čítal mnohem víc členů. Do Z-Boys patřili také Allen Sarlo, Bob Biniak, Chris Cahill, Jim Muir, Nathan Pratt, Paul Constantineau, Peggy Oki, Shogo Kubo, Wentzle Ruml IV, Cris Dawson, Dennis Harney, Donnie Oldham, Jose Galan, Paul Cullen, Paul Hoffman nebo Tommy Waller.
Surf jako základ DNA
Z-Boys byli primárně surfaři. Skateboarding pro ně nebyl
oddělenou disciplínou, ale náhradou za vlny, když zrovna nebyly. A právě tenhle
mindset je klíčem k pochopení jejich revoluce. Zatímco většina tehdejší
skateboardové scény preferovala až baletní styl, Z-Boys jezdili nízko u země, s
pokrčenými koleny a tělem nakloněným dopředu, jako by stáli na prkně a sjížděli
vlny.
Technologický zlom přišel s urethanovými kolečky, která
umožnila rychlost, přilnavost a kontrolu, jakou starší kolečka neměla. Najednou
bylo možné sjíždět i náročnější terény. To otevřelo dveře stylu, který byl
rychlejší, nebezpečnější a mnohem intenzivnější.
Rozpadlé molo a rodící se subkultura
Oblast kolem Pacific Ocean Park Pier mezi Santa Monica a
Venice byla na začátku 70. let spíše symbolem úpadku než slávy. Přesto zde
vzniklo prostředí, které formovalo mentalitu budoucích Z-Boys. Skateboarding
tehdy sice už existoval, ale byl považován za módní výstřelek 60. let, který
pomalu vyhasínal. Právě tahle fáze umožnila novému stylu vyrůst mimo pozornost
mainstreamu.
V roce 1973 vzniká při surfshopu Jeff Ho Surfboards and
Zephyr Productions Zephyr Competition Team. Nešlo jen o partu kamarádů, ale o
první skutečně stylově definovaný tým. Ve filmu však Jeffa nahrazuje Skip
Engblom, kterého ztvárnil Heath Ledger.
Důležité je vědět, že původně šlo o komunitní projekt. Desky
měly specifickou grafiku, tým měl jednotnou vizuální identitu a jezdci
reprezentovali konkrétní místo. To byl zárodek toho, co dnes považujeme za
skate značku s vlastním příběhem a estetikou.
Moment, kdy se svět otočil vzhůru nohama
Když se Z-Boys objevili na soutěži v Del Mar v roce 1975,
nikdo úplně netušil, co přijde. Publikum bylo zvyklé na uhlazené choreografie.
Místo toho přišla parta kluků, kteří vypadali jako z jiného světa. Představte
si roztrhaná trička, agresivní pohyb a styl, který víc připomínal pouliční
kulturu než sportovní exhibici.
Jejich jízda nebyla technicky dokonalá podle tehdejších
měřítek, ale byla autentická. A právě autenticita změnila pravidla hry.
Skateboarding se začal odklánět od gymnastického pojetí a mířit směrem k
expresi, rychlosti a osobnímu stylu.
Sucho, bazény a zrod vert skateboardingu
Skutečný přelom ale přišel o rok později. Kalifornii zasáhlo
extrémní sucho a lidé vypouštěli své bazény, aby šetřili vodu. Z-Boys v tom
viděli příležitost. Prázdné bazény se staly jejich laboratoří. Betonové stěny
nabízely něco, co dosud neexistovalo. Něco, co napodobovalo vlny, které byly
vyšší, strmější a tvrdší.
Tady vznikl základ vert skateboardingu. Jezdci začali
vyjíždět vysoko po stěnách, dotýkat se hran a postupně se nad ně dostávat.
Tyhle první triky byly syrové, někdy nebezpečné, ale definovaly budoucnost.
Moderní U-rampy, skateparky i olympijské disciplíny mají kořeny právě v těch
vypuštěných bazénech.
Osobnosti, které táhly příběh
Mezi nejznámější členy Z-Boys patřili Jay Adams (ve filmu ho
ztvárnil Emile Hirsch), talent s komplikovaným životem, Tony Alva, který se
stal jedním z prvních skutečných skate hvězd a podnikatelů, a Stacy Peralta,
jenž později sehrál klíčovou roli jako dokumentarista a historik celé éry.
Každý z nich měl jiný charakter i cestu. Adams zůstal
symbolem autenticity a nezkrotnosti, Alva ztělesnil komerční potenciál
skateboardingu a Peralta se stal mostem mezi minulostí a budoucností, když
pomohl příběh Dogtownu uchovat pro další generace.
S rostoucí popularitou přišla i lákavá nabídka peněz. Větší
firmy začaly přetahovat jezdce jednotlivě. Zephyr jako kolektiv postupně
ztrácel soudržnost a kolem roku 1977 se tým prakticky rozpadl. Mýtus říká, že
šlo o dramatický kolaps plný zrady. Realita byla složitější, přičemž šlo o
přirozený důsledek profesionalizace sportu. Skateboarding přestal být jen
lokální subkulturou a stal se byznysem.
Dokument Dogtown and Z-Boys nabízí nejautentičtější pohled
na tehdejší dobu. Vychází z archivních záběrů a osobních vzpomínek. Oproti tomu
zmiňovaný film Legendy z Dogtownu sází spíše na dramatičnost.
Jedním ze známých mýtů je také ten, že za všemi triky stojí
právě Z-Boys, ale to není pravda. Skutečnost je taková, že nebyli jediní, kdo
experimentoval.
Dědictví žije dál
V 80. letech se vert skateboarding nadále vyvíjel. Na scéně
se začaly objevovat nové generace jezdců, kteří stavěli na základech, jež
Dogtown položil, a po celé Americe začaly vznikat skateparky. Právě tehdy se na
scéně objevil například Tony Hawk, jenž posunul jízdu na rampě do technických
výšin, o nichž se původním Z-Boys ani nesnilo. Spolu s ním se prosadili i další
skejťáci jako Steve Caballero nebo Rodney Mullen, který zase redefinoval street
skateboarding a přenesl kreativitu z bazénů na rovný asfalt.
Bez experimentů v prázdných kalifornských bazénech by ale
tahle renesance pravděpodobně nikdy nepřišla. Z-Boys nepřinesli jen nové triky,
ale hlavně nový způsob přemýšlení o skateboardingu jako o formě osobního
vyjádření. Ovlivnili estetiku, módu, přístup k riziku i samotné vnímání toho,
co všechno je na prkně možné.
Jejich odkaz dnes žije nejen v profesionálních soutěžích a
na olympiádě, ale i v každém skateparku, kde si parta teenagerů zkouší první ollie.
Dogtown tak zůstává symbolem okamžiku, kdy se z okrajové zábavy stala kultura s
globálním dopadem. A možná právě proto nás tenhle příběh pořád tak fascinuje.
Komentáře
Okomentovat