Pokud ženské postavy v Lynchově díle něco skutečně
zosobňují, pak je to podvědomí samo – neproniknutelné, proměnlivé, někdy
krásné, jindy hrozivé. Jsou to ženy v psychickém rozkladu, ženy proměny,
ženy jako médium snu, který může být smyslný i děsivý zároveň. Pojďme se dnes
blíže podívat na slavné Lynchovy múzy.
Už v minulém článku David Lynch a ženy: Múzy,spojenkyně, přítelkyně jsem se zaměřovala na to, kdo jsou postavy v dílech
oblíbeného režiséra a jeho vztahu k nim. Dnes bych se chtěla ponořit ještě
o něco hlouběji. A možná i vy zjistíte, že se nejedná jen o obyčejné ženské
charaktery, ale o symboly lidské psyché.
Sheryl Lee: Laura Palmer, která nikdy nezemřela
Tělo Laury Palmer bylo nalezeno zabalené v plastovém pytli
odvržené řekou na jejím břehu. Ale tím začala jen další kapitola. Sheryl Lee,
která Lauru Palmer ztvárnila, měla být jen obrazem tragédie. Ale Lynch v jejích
očích zahlédl něco, co nešlo ignorovat. V jeho hlavě se zrodil nápad: co
kdyby Laura žila? Co kdyby měla hlas? A co kdyby její příběh nebyl o smrti, ale
o zoufalství a zániku duše?
Herečka a scream queen se nestala jen Laurou Palmerovou, ale
i Maddy Ferguson – její sestřenicí, jejím dvojníkem a stínem. A zatímco v Městečku
Twin Peaks jsou střípky její života a temného tajemství jen nastíněny, ve
filmu Twin Peaks: Ohni, se mnou pojď Lynch divákům konečně dovolil
nahlédnout do jejího života naplno. Sheryl Lee vložila do své postavy úplně
vše, že stačí jediný její pohled, aby diváci trpěli s ní.
Lynch se v rozhovorech nikdy netajil tím, že mu Sheryl Lee
přirostla k srdci a často zmiňoval, jak moc ho ohromila. Režisér také
přiznal, že měl herečku obsadit rovnou jako hlavní postavu.
Laura Dern: Žena, která rozumí chaosu
Ti neznalí Lynchova světa budou Lauru Dern spíše znát ze
snímku Jurský Park, ale tato herečka je mnohem víc než doktorka Ellie Sattler.
Laura Dern je totiž Lynchova obrovská múza. V jeho dílech působí jako most
mezi logikou a šílenstvím, nevinností a dekadencí. V Modrém sametu
je Sandy Williams, světlem v temnotě psychologického hororu, ve filmu
Zběsilost v srdci je Lula Fortune divoženka srdcem i tělem a v Inland
Empire je vším najednou.
Talentovaná herečka prozradila, že s Davidem Lynchem
pracovala intuitivně. Nejednou se svěřila s tím, že ji režisér nikdy
nenutil rozumět postavě. Chtěl, aby jí cítila.
Mezi dvojicí vždy panoval hluboce lidský vztah plný
vzájemného respektu, obdivu a umělecké pravdy.
Isabella Rossellini: Když se bolest stane písní
Isabella Rossellini byla nejen herečkou, ale i Lynchovou
partnerkou – osobní i tvůrčí. V Modrém sametu ztvárnila barovou
zpěvačku Dorothy, ženu, jejíž sexualita je protkaná zranitelností. Její
charakter žije ve stínu nadvlády násilí, ale přesto v sobě nese obrovskou
důstojnost.
Charismatická ikona vnesla do Lynchova světa éteričnost,
tragiku i hloubku. V osobním životě tvořili dokonce pár, kdy během
společných let společně formovali styl, který se stal kultem.
Jak Rossellini prozradila, David jí umožnil prozkoumat temné
stránky ženské duše. Také dodala, že práce s ním byla bolestivá i osvobozující
zároveň. Zdá se, že v herečce našel Lynch zrcadlo – rovnocennou múzu,
která se nebála zhasnout všechna světla a ponořit se do neznáma.
Sherilyn Fenn: Nevinná tvář s šibalskýma očima
Audrey Horne tančí v Twin Peaks s očima zavřenýma,
jako by slyšela hudbu z jiného světa. A možná ji opravdu slyšela.
Postavu dokonale ztvárnila Sherilyn Fenn, která ale nikdy nebyla
jen půvabná dívka s retro účesem. Audrey byla chytrá, zvídavá, neklidná. V jejím
postoji bylo cosi hravého i znepokojivého. Přitahovala, ale nikdy se plně
neodhalila.
Mezi ní a Lynchem panovala zvláštní dynamika. Režisér v ní
viděl nejen krásu, ale i přitažlivé nebezpečí. I když studio chtělo, aby Audrey
a agent Cooper tvořili pár, Lynch byl proti. Ne, že by mezi nimi nebyla chemie,
ale právě proto, že jí bylo až příliš. Nechtěl, aby se Audrey změnila v další
milostnou trofej. Raději ji nechal tančit samu.
I Fenn patří mezi ikony kultovní série. Škoda, že v Twin
Peaks: The Return se její postava vrátila jen na okamžik. A navíc – jako kdyby
zůstala uvězněná ve svém vlastním snu.
Naomi Watts: Až příliš stísňující realita
I když si Naomi Watts většina diváků spojí spíše se snímkem Mullholland
Drive, její návrat v Twin Peaks: The Return byl něčím naprosto
jiným. Najednou tu byla matka žijící na předměstí, která sama nesla tíhu
rodiny. A přesto právě Janey-E Jones ztělesňuje překvapivou stabilitu a sílu. I
když je vtažena do absurdního příběhu, zůstává jediným bodem reality – jediným záchytným
bodem vůbec.
Lynchova múza najednou není éterická, ale ani rozbitá, je až
příliš opravdová a silná. Je postavou, kterou by divák v jeho světě sotva
pohledal. Podobně jako Mädchen Amick jako Shelley Johnson.
Ženy jako hlas krajiny
Nelze přehlédnout, že Lynchovy ženské postavy často rezonují
i s krajinou, ve které se příběh odehrává. Lesy plné Douglasových jedlí v Twin
Peaks, tiché a na první pohled poklidné Los Angeles nebo potemnělé kluby. Jako
by ženská duše prostupovala prostorem a její bolest nebo touha zůstávala viset
ve vzduchu, zatímco samy zase mizí za oponu.
Režisérovy múze nejsou jen idealizovanými kráskami na
piedestalu, ani pasivními oběťmi. Lynch nikdy nevnímal svoje hrdinky jako
jednostranné symboly, ale naopak. Vdechl jim opravdový život.
Co to ale znamenalo být Lynchovou múzou? Především vejít do
světa, kde trauma, sexualita, touha i nevinnost nejsou jen kapitoly, ale
součásti proudící řeky. David Lynch považoval ženy za záhadné stvoření, ale
nikdy se nesnažil toto mystérium vyřešit. Místo toho se do této řeky ponořil,
protože věděl, že v každé ženě je ukrytý jiný svět. A možná i celý vesmír.
Komentáře
Okomentovat